Matrix Games asi většina strategičtěji zaměřených hráčů bude znát, ano, byli to skutečně oni, kdo vydal pokračování známé série válečných tahovek Steel Panthers: World at War a zpřístupnil jej všem fanouškům zcela zdarma na své homepage. Když jsem rozehrával jejich novinku Starships Unlimited, říkal jsem si, že v tomto případě by možná ani nulová cena titul nezachránila, postupem času jsem však byl nucen svůj radikální názor alespoň mírně korigovat.

Vesmírné strategie lze dnes považovat za již svébytný žánr se svou fanouškovskou základnou a typickými atributy. Tituly jako Master of Orion nebo Imperium Galactica lze jen velmi obtížně zaškatulkovat do standardních kategorií jako tahovky, RTS, budovatelské apod. Ony obsahují prvky převzaté ze všech těchto typů her, přičemž nabízejí komplexní simulaci osidlování vesmíru se vším všudy. Někomu to přijde složité, nezvladatelné a hloupé, najde se ale velká řada lidí, kteří se do toho zamilovali a nedají na své miláčky dopustit.

Co vás na první pohled u Starships Unlimited překvapí (a bohužel jde o značně nepříjemné překvápko), to je bezesporu grafika. Vskutku, porovnáme-li nádherný 3D vesmír Galaktického Impéria 2 s 2D a ještě ne zrovna bůhvíjak propracovanou odporností Starshipu, nebudeme věřit tomu, že obě hry dělí více než dva roky. Hvězdná mapa je zoufale prázdná, sluneční soustavy jsou značeny prostými čtverečky různých barev a krom planet a mlhovin (což jsou také nevábné 2D placky, na které se až směšným způsobem „lepí“ modely vašich lodí či budov v koloniích) je i celý vesmír v podrobném pohledu černě prázdný. Úžasné…

Do hry vás neuvede žádný příběh. Neočekával jsem nějaký stostránkový epos plný zajímavých zvratů a podrobné „historie budoucnosti“, ale pár slov objasňujících motivaci jednotlivých ras a vysvětlujících situaci ve světě hry autoři utrousit mohli. Herní systém je oproti výše zmiňovaným titulům v některých věcech brutálně zjednodušen, ale není to vždy úplně na škodu. Vaším úkolem bude klasicky šířit se ze „základní“ sluneční soustavy do ostatních hvězdných systémů, těžit zde suroviny, zakládat kolonie, bojovat s nepřáteli a při tom všem vyvíjet v laboratořích nové technologie. Rozsah vesmíru je více než slušný, vaše expanze však bude s největší pravděpodobností postupovat tempem připomínajícím spíše šneka nežli vesmírného vojevůdce. Je ovšem důležité pokud možno alespoň prozkoumat co nejvíce planet jako první, neboť se na nich nacházejí nejrůznější artefakty. Ty představují první originální prvek hry – díky nim můžete získat pro svou rasu nějaké ty výhody v podobě nových vědomostí nebo zdrojů.

Časem budete s to postavit na vzdálených planetách celé kolonie a začít zde efektivně těžit suroviny. Výstavba základen je ve Starships Unlimited dosti zjednodušena, v praxi asi většinou rovnou zapnete automatickou stavbu a budete se věnovat makromanagementu (tzn. spíše budete řešit problémy typu „mám teď kolonizovat tuhle malou modrou planetu, nebo tuhle velkou rudou?“ než „mám tady na té planetě postavit třetí kyslíkový generátor a důl na železo?“) a zajímavějším částem hry.

Nejpropracovanější jsou ve Starships Unlimited – jak překvapivě – lodě. Vesmírné lodě se zde vyskytují v mnoha typech a se spoustou nejrůznějších zbraní a vybavení. Musíte se též starat i o posádku. Co se zbraní týče, setkáme se s nejrůznějšími lasery, raketami, energetickými zbraněmi i takovými vychytávkami, jako jsou útoční kamikadze roboti a „náletné“ miny. Vaše lodě získávají v soubojích zkušenosti, které ovšem neslouží jen k pasivnímu zvyšování vlastností jako útok, obrana či rychlost, ale především díky nim máte přístup i ke speciálním manévrům, které lze v souboji použít. Ze začátku umíte tak maximálně letem plavným se vrhnout na nepřítele a obstřelovat jej ze všech děl na palubě se nacházejících, naopak ustupovat či těžkopádně se otáčet, brzy ale budete moci uhýbat do stran klasickým strafováním a překvapovat protivníka nálety z nejméně očekávaných stran a úhlů. Souboje jsou výtečně zpracovány a jde o jednu z částí, které určitě nenecháte automaticky odehrát počítači. Výjimkou jsou ovšem bitvy s vesmírnými piráty, kteří prohánějí vaše lodě v době míru, a sentinely hlídajícími artefakty - jsou totiž tak slabí, že si ani nestačíte užít vytříbené taktiky a už je po nich.

Pitvat si vlastní lodičky je asi největší zábava na hře vůbec, a tak si o ní povíme víc. Každá loď se skládá ze tří nejdůležitějších částí – reaktoru zajišťujícího pohon, počítače a interních řídících systémů. Zbraně, které na loď navěsíme, je nutno rozdělit do dvou elementárních kategorií – energetické vyžadující zvýšený počet reaktorů a bohatě tyjící z jejich zásob, a jejich protějšky, které vás po této stránce nijak nezatíží, ale na druhou stranu mají brutálně omezenou munici. Při výzbroji lodi je nutno myslet na to, proti komu se chystáme. Stojí-li proti nám nepřítel s raketami a projektilovými zbraněmi, vyplatí se přibalit nějaký ten Point Laser či jiný obranný systém umožňující zmařit oponentovi veškeré naděje vkládané v supermoderní bomby s ultrameganičivým potenciálem. Naopak, vyrážíte-li na soupeře disponujícího lasery, kanóny a energetickými zbraněmi, je volba obranného systému zbytečným zaplácáváním místa, kde mohly ležet silnější zbraně.

Nemyslete si ovšem, že se budete jen prohrabovat seznamem ničivých udělátek a furiantskými gesty zakončenými efektním kliknutím levým tlačítkem myši je připíchnete jako třešničku na dort v podobě aerodynamického modelu nejmodernější vesmírné stíhačky: vše, co chcete používat, musíte nejprve vynalézt a věřte mi, že vybrat si z rozsáhlého seznamu technologií s podivnými a v mnoha případech i nic neříkajícími názvy dá pořádně zabrat. Tady mi trochu (dost) vadila neosobnost vývoje. Přeci jen, je trochu něco jiného rozhodovat se v Civilizaci 3, zda je pro náš národ důležitější znalost létání nebo výroby ponorek, než když se prohrabujeme seznamem délkou ne nepřipomínajícím Zlaté stránky, kde polovině názvů stejně nerozumíme a musíme se co chvíli koukat do manuálu, abychom mohli učinit fundované rozhodnutí, kterou cestou se dát. Rozhodnutí pro více větví totiž znamená radikální prodražení celého procesu, a to si speciálně v začátcích dovolit rozhodně nemůžete (ani v pozdějších fázích se vám nepodaří zajistit si všechny technologie, které by se vám hodily, některé je prostě a jednoduše třeba získat obchodem).

Starships Unlimited docela pochopitelně obsahují i diplomatickou a obchodní složku. Ve vesmíru totiž nejsme sami (co by renomovaní vědci dali za odpověď na tuto otázku v reálném světě, a tady je to přitom tak jednoduché… :o)) a ostatní rasy, které se v této dimenzi nacházejí, vás nenechají jen tak se roztahovat po hvězdných systémech. Chtěje si také urvat kus svého koláče, brzy vám začnou znepříjemňovat život svými vojsky a s pomocí četných spojenců, které si nasmlouvali, obrátí vaše slibně se rozvíjející impérium v prach. Tedy pokud nezačnete včas jednat. Rasy ve hře jsou rozděleny do dvou základních skupin, kterými jsou „little endian“ a „big endian“. Pochopitelně se vám aliance a obchody snadněji sjednávají se zástupci ras stejného původu, takže se nezapomeňte před zahájením jednání o příslušnosti protějšku dostatečně informovat. Nicméně možnosti diplomacie ve Starships Unlimited jsou poměrně omezené a rozhodně nedosahují kvalit zmiňované Sid Meier´s Civilization 3. Tak například alianci lze uzavřít pouze s jedinou říší, o možnostech obchodu takřka s čímkoli jako tomu je ve zmiňované strategii si můžeme nechat jen zdát, pakty o volném průchodu územím, obchodní embarga a jiné libůstky nám zůstanou také tentokrát zapovězeny. Tak jsou značně omezeny jiné způsoby získávání území, než je otevřená válka, nedočkáme se tedy žádné špionáže a minima sabotážních a podvratných akcí.

Celé Starships Unlimited se odehrávají v reálném čase, ale chcete-li, můžete hru kdykoli zastavit a rozdělit příkazy. Navíc se vám hra sama stopne při nějaké důležitější události ve vašem impériu. Systém to není nijak zvlášť originální, ale docela dobře funguje a jen těžko se najde někdo, kdo by si na něj stěžoval.

Přestože jsem v recenzi zatím zrovna nejásal, nemohu hru po týdnu perného hraní (z něhož zhruba tři dny zabralo pronikání do jejích tajů, přeci se nebudu snižovat k tomu, abych četl manuál… :o)) jednoduše odsoudit k věčnému zatracení. Zmiňovaná zjednodušení hře neuškodila takovým způsobem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ano, častokrát se vám stane, že se dostanete do situace, kdy by se vám moc a moc hodila strategická možnost, kterou jste mohli využívat v jiné vesmírné strategii, ale jako celek působí Starships Unlimited příjemně kompaktně a vyváženě a svou jednodušší, přímočařejší, ale neméně mozek vysávající hratelností vám na jistý čas bezesporu učaruje. Když k tomu připočítáme několik inovativních nápadů a pěkně zpracovaný design lodí a souboje, můžeme bez uzardění hru označit za příjemnou rozcvičku před příchodem očekávaných třetích dílů Master of Orion a Imperium Galactica.

Starships Unlimited: Divided Galaxies

Výrobce: Ape Zone Vydavatel: Matrix Games Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto Oficiální homepage: Starships Unlimited: Divided Galaxies

Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 300MB HDD Doporučená konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 300MB HDD 3D karty: ne Multiplayer: ne

Verdikt: Na první pohled odpudivá, ale už na ten druhý jednodušší, ale zábavná vesmírná strategie s propracovanými souboji.

Hodnocení 64%

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí